Mariánské poutní místo

Vznik poutního místa je spojen s farářem Pavlem Alexandrem Jakšíčk a hned se k němu začali sjíždět věřící ze širokého okolí. Panna Marie Určická si získala velmi rychle svoje věrné, kteří se k ní chodili pravidelně modlit a přimlouvat. Úcta k určické Panně Marii se šířila po kraji. Důkazem byly dary, které věřící Panně Marii dávali.
Na cestě od Určic k Prostějovu stávala stará borovice a u ní se zastavovali pocestní. Jedním z nich byl i bývalý voják Bartoloměj Hrdiboský, který se rozhodl na borovici umístit obraz Panny Marie. Zanedlouho se k tomutu obrazu chodili modlit lidé za vlastní uzdravení nebo blízkých, slepí získali zrak, chromí se stavěli na vlastní nohy a další zázraky se konaly skrz tento milostivý obraz. Pověst o zázračném obrazu se roznesla po kraji. Proto se rozhodli Prostějovští, že udělají k obrazu pouť a přenesou ho z borovice do Prostějova. Jenže lidé z Učic zareagovali daleko dříve a obraz přenesli do vlastního kostela v Určicích.  
Podle legendy měli pruští vojáci v roce 1758, kteří táhli přes Určice zjevení, když viděli Pannu Marii a za ní vojsko od Dětkovic pochodovat směrem k nim. Proto se zalekli a Určice vyklidili. Zanedlouho se udál další zázrak ve spojení s Pannou Marií Určickou. Šmíd z Vyškova zle onemocněl s nohou. Navštěvoval lékaře, bylikářky a nejrůznější šarlatány, ale nikod mu neovedl nohu uzdravit. Dozvěděl se o zázračných uzdraveních, která se udála skrz obraz Panny Marie Určické. Rozhodl se vydat do Určic a prosit o uzdravení, ale ještě před tím dal Panně Marii slib, že pokud se uzdraví, tak nechá vymalovat obraz ukazující jeho uzdravení. Šmíd se s důvěrou obrátil k Panně Marii a ta vyslyšela jeho prosbu. Noha se zázračně uzdravila a dotyčný si užíval ještě řadu let boží přízně. Svůj slib splnil a nechal vymalovat obraz, kde je v dolní části znázorněn on s odkrytou nemocnou nohou. V horním konci obrazu je Panna Marie Určická, která ho uzdravuje. Tento obraz pochází z roku 1761 a je nejstarším hmatatelným dokladem zázraku konaného skrz milostivý obraz Panny Marie. Další velký zázrak se konal za spravování určické fary rytířem Františkem z Tanenbergu, kdy si jeho synovec neš´tastnou náhodou propíchnul oko. Po odevzdání se Panně Marii následovalo uzdravení. Na popud tohoto uzdravení byl obraz přenes z bočního oltáře na hlavní, kde je dosud.
V roce 1784 byl určický kostel vyloupen. Řádění zlodějů neunikly ani dary pro Pannu Marii určickou, navíc byly omezeny poutě z nařízení císaře Josefa. I přes tato omezí a ztráty si Určice uchovaly svůj duchovní potenciál jako významné poutní místo. Oživení určických poutí přišlo koncem 18. a počátkem 19. století, kdy se Evropou valily válečné tragédie napoleonských válek. Po jejich skončení se úcta k Panně Marii určické navrátila s nebývalou intenzitou.
Jedním z mnoha zázraků, které stojí za připomenutí je i uzdravení slepé holčičky, která chodila se svoji matkou z Prostějova prosit Rodičku Boží o uzdravení. Když se tak stalo, rozhodla se paní Gottliebka, rozená Gartnerka konat pravidelně poutě do Určic.
Proslulost určických poutí byla známa nejen v okolí Prostějova, ale i ve vzdálenějším okolí. Pravidelné poutě začaly ustávat před první světovou válkou. Po ní už nebyly obnoveny, ačkoliv bylo učiněno několik pokusů. Věřím, že se podaří v dnešní době poutě obnovit a společně uctít naši Pannu Marii Určickou.